V předchozí části jsme se zabývali tím, že obvyklou cenu nemovité věci lze určit pouze porovnávací metodou a že je nutné srovnávat sjednané (realizované) ceny. Dnes se zaměříme na to, jak popsat zdroje, ze kterých znalec čerpá informace o cenách, a jaké další požadavky jsou na použití porovnávací metody kladeny.

Většina rozhodnutí se zabývala určováním obvyklé ceny pozemku. Materiálu k analýze je tudíž velké množství. Proto je rozbor rozdělen do tří částí: v úvodní se budu soustředit na základní pravidla určování obvyklé ceny včetně (ne)možnosti využít nabídkové ceny.

Druhá část šestidílného seriálu, v němž rozebírám rozhodování ministerstva o přestupcích znalců při výkonu znalecké činnosti v odvětví oceňování nemovitých věcí, se věnuje nezbytným předpokladům správného ocenění. Konkrétně formulaci znaleckého úkolu a zjištění relevantních informací o oceňované nemovitosti.

Ministerstva spravedlnosti (dále jen ministerstvo) na svých webových stránkách postupně zveřejňuje rozhodnutí, kterými znalcům a znaleckým kancelářím uložilo sankci za porušení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen znalecký zákon). Rozhodnutí jsou dostupná také v právním informačním systému ...