V programových prohlášeních vlády většinou nebývají uvedeny plány, které by se týkaly oceňování majetku. Podepsaná koaliční smlouva pěti stran není výjimkou. Dva cíle, které by však mohly přinést změny v cenových nebo jiných právních předpisech však přesto obsahuje.

Nižší úplata za věcná břemena elektronických komunikací?

V část o digitalizaci (konkrétně konektivitě a rozvoji sítí) se vláda zavazuje, že "upraví podmínky pro ukládání sítí elektronických komunikací v území tak, abychom umožnili vznik kabelových optických sítí i ve vzdálených, venkovských oblastech." Usnadnění výstavby optických sítí mohou usnadnit i nižší platby za uložení do pozemků, jak jsme již psali dříve.

Ve srovnání se současnou právní úpravou už však vláda v tomto směru moc dále jít nemůže. Od roku 2017 se totiž podle § 104 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích  výše úplaty za zřízení věcného břemene pro tyto sítě může sjednat maximálně za cenu spočítanou podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Ta je nižší než cena, která se obvykle sjednává. V případě umístění kabelů do státních pozemků se budou muset subjekty jednající jménem státu od roku 2022 o náhradu dokonce samy přihlásit do 3 let ode dne, kdy byla dokončena stavba na jejich pozemku, jinak nárok zaniká (podrobněji § 104a zákona o elektronických komunikací po změně zákonem č. 374/2021 Sb., který byl prosazen i přes odpor Ministerstva financí).

Snad by bylo uvažovat o rozšíření tohoto pravidla i na krajské a obecní pozemky, tady už by však bylo riziko rozporu s ochranou majetku garantovanou čl. 11 Listiny (omezení vlastnického práva není možné bez náhrady).

Cenová mapa obvyklého nájemného?

Dále se vláda zavazuje, že "sestaví cenovou mapu pro výpočet obvyklého nájemného na úrovni ORP" (tj. obecních úřadů obcí s rozšířenou působností - tzv. malých okresů). Aniž by byl tento závazek blíže popsán, tak z kontextu jeho umístění do části "bydlení" vyplývá, že nepůjde zřejmě o nástroj pro daňové účely či trh s nemovitostí, nýbrž jako korektiv pro poskytování sociálních dávek. Obdobu takové mapy ostatně v roce 2019 nechalo externě vypracovat i Ministerstvo pro místní rozvoj.

V tomto případě je na místě také spíše skepse, neboť nájemní smlouvy k bytům ani jiným objektům nejsou veřejně dostupné a výši nájemného tak lze určovat toliko na základě jiných dat (inzerce, z ceny nemovité věci, informací realitních kanceláří).

Zatímco pro soudní řízení by taková mapy byla nevyužitelná, tak v oblasti sociálního zabezpečení může být přínosnější něž dosavadní postupy. Nelze však zapomínat, jak zaznělo také v řízení přes Ústavním soudem v otázce nároku na doplatek na bydlení (Pl. ÚS 40/17), že "normativní náklady na bydlení vymezené v § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, od nichž se odvíjí výše příspěvku na bydlení, nelze ztotožňovat s místně obvyklými cenami nájemného, neboť nejsou určovány podle místních podmínek té které obce, ale jednou částkou pro všechny obce určité velikosti (podle počtu obyvatel). Nelze také odhlédnout od toho, že uzavření nájemní smlouvy s osobami ohroženými vyloučením je pro pronajímatele spojeno např. s citelně vyšším rizikem platební neschopnosti nájemce."

V obou případech tedy budeme muset na konkretizaci plánů vlády počkat.