Proč se u nás nestaví dálnice? Díl 2.

Společnost pro rozvoj silniční dopravy otiskla ve svém magazínu článek (s.30-33), kde byly uvedeny některé údajné důvody, proč se u nás nedaří vykupovat pozemky pro dopravní stavby.

Falešné argumenty pro změnu

Opak je však pravdou.

Pozemky se oceňují zásadně obvyklou cenou, při jejímž stanovení by se cenový předpis neměl vůbec použít. Zároveň se neoceňující pozemky pozemních komunikací, což bylo dříve problematické, nýbrž běžné druhy pozemků (nejčastěji zemědělské), se kterými je trh poměrně rozvinutý a jejichž cena není odvozována od katastrálního území: v rámci jedné obce nebo i větší oblasti jsou jejich ceny přibližně stejné. Při jejich ocenění by měli znalci docházet ke srovnatelným výsledkům. Pokud tomu tak není, je třeba hledat chybu právě u nich.

Chybí metodika?

Tím se dostáváme ke steskům nad chybějící metodikou pro stanovení obvyklé ceny nemovitosti či absencí oficiální metodiky na stanovení obvyklé ceny práv souvisejících s nemovitostmi (zejména služebností) pro výkupy a pro vyvlastnění. K této problematice však již dnes existuje vcelku bohatá literatura i metodiky nebo přinejmenším vodítka (např. oceňovací standardy pro stanovení obvyklé ceny, komentář k ocenění věcných břemen zpracovaný Ministerstvem financí). Také soudy v řadě případů uvedly hlediska, ke kterým je třeba při ocenění přihlédnout. Právě z důvodu objektivity a odbornosti musí ocenění v rámci majetkoprávní přípravy staveb provést znalci jako vysoce kvalifikovaní odborníci. Pokud by existovala oficiální metodika (tj. zřejmě jednoznačný algoritmus), tak by bylo možné svěřit ocenění i dalším osobám (jako např. v rámci pozemkových úprav). To však není zřejmě zamýšleno a není to ani žádoucí.

Nedaří-li se uzavírat dohody nebo získávat povolení, tak je vždy podle průmyslníků a stavebníků problém v nepřehledných a složitých právních předpisech. Příslušné zákony upravující výkup a vyvlastňování nemovitostí nejsou úplně jednoduché, ale jejich výklad je v klíčových bodech vcelku jasný. Diskuze nad některými ustanoveními pochopitelně probíhají. Tak se však děje vždy, když je schválen nový zákon.

Skutečnost, že je třeba stanovit dva druhy cen (obvyklou a zjištěnou dle cenového předpisu) není nová. Postupuje se tak od roku 2007 a nikdo ani nenavrhuje, že by tomu mělo být v budoucnosti jinak. Všichni klíčoví aktéři (Ředitelství silnic a dálnic ČR, úřady a vlastníci) rozumí rozdílu mezi těmito cenami a vědí, kdy se má, která z nich stanovit. Nic víc není třeba.

Jakub Hanák